Dary ze závěti Asociace komunitních nadací ČR

Ze zahraničí

Alfred Nobel

Nobelova cena, udílena od roku 1901, se stala celosvětovým pojmem. Toto prestižní ocenění vzniklo podle závěti vynálezce dynamitu Alfreda Bernharda Nobela. Nobelovo rozhodnutí nevyplynulo však jen z faktu, že sám vynálezce byl ničivou silou svého vynálezu zaskočen a chtěl jeho následky lidstvu odčinit velkorysým odkazem.

K myšlence věnovat největší podíl svého jmění na „fond, jehož úroky budou každoročně rozděleny mezi ty, kteří v uplynulém roce vykonali pro lidstvo nejužitečnější činy“, přivedla vědce půvabná žena, první nositelka Nobelovy ceny za mír, Bertha von Suttnerová, rozená Kinská.

Ve své závěti Nobel odkazuje část svého majetku své rodině přesněji synovcům a dalším blízkým osobám. Na závěr uvádí… „Celý můj zbývající realizovaný majetek bude pojednán takto: kapitál investovaný vykonavateli závěti do bezpečných cenných papírů, vytvoří fond, z něhož budou úroky ročně rozdělovány ve formě cen těm, kteří v uplynulém roce přinesli lidstvu největší prospěch.

Tyto úroky budou rozděleny na pět stejných částí, které budou přiděleny takto: jedna část osobě, která učiní nejdůležitější objev nebo vynález na poli fyziky; jedna část osobě, která učiní nejdůležitější chemický objev nebo zlepšení; jedna část osobě, která učiní nejdůležitější objev v oblasti fyziologie nebo medicíny; jedná část osobě, která vyprodukuje na poli literatury nejvítečnější dílo v ideálním směru a jedna část osobě, která učinila největší nebo nejlepší práci pro bratrství mezi národy, pro zrušení nebo snížení stavu stávajících armád a pro pořádání a propagování mírových jednání. Ceny za fyziku a chemii bude udělovat Švédská akademie věd, cenu za fyziologické nebo lékařské dílo Karolinský   institut ve Stockholmu; cenu za literaturu Akademie ve Stockholmu a cenu pro nositele míru komise pěti osob, které budou zvoleny norským parlamentem.

Je mým výslovným přáním, aby se při udělování cen žádným způsobem nehledělo na národnost kandidátů, ale aby cenu dostali ti nejzasloužilejší, ať jsou Skandinávci či nikoliv.

Vykonavateli mé závěti tímto jmenuji pana Ragnara Sohlmana, bytem v Bofors, Värmland, a pana Rudolfa Lilljequista, 31 Malmskillmadsgatan, Stockholm a na Bengtsforsu u Uddevally. Jako kompenzaci za jejich úsilí a péči, uděluji panu Ragnaru Sohlmanovi, který bude pravděpodobně muset věnovat mnoho času této záležitosti jednosto tisíc korun, a panu Rudolfu Lilljequistovi padesát tisíc korun.“

 

Marilyn Monreo

Jedna z nejpůvabnějších hereček na světě, Američanka Marilyn Monroe, je dodnes představitelkou oslnivé krásy a symbolem sexu. Její jméno zůstává spojeno nejen se slavnými filmy, ale i s údajným poměrem s prezidentem J. F. Kennedym. Životní příběh této krásky je navíc opředen mnoha mýty, z nichž nejvíce přitahuje Marilyna smrt.

Když Marilyn Monroe zemřela 5. srpna 1962 po předávkování léků na spaní, bylo jí pouhých šestatřicet let. Herečka však i přes svůj nevysoký věk zanechala závěť.

Herečka sepsala svoji poslední vůli patnáct měsíců před smrtí, 14. ledna 1961. Systematicky zde v několika bodech rozděluje svůj majetek mezi několik nejbližších osob.

Ve své závěti ustanovila „svěřenecký fond“, který její matce Gladys Bakerové - Eleyové zaručoval příjem pět tisíc dolarů ročně na zdravotní péči a pobyt v psychiatrické léčebně a sanatoriu. Své nevlastní sestře věnovala deset tisíc dolarů. Stejnou částku pak i své asistentce May Reisové.

Dvacet pět procent pozůstalosti odkázala Marilyn  lékařce Marianne Krostové s tím, „aby je využila k rozvoji práce psychiatrických institucí nebo skupin podle vlastní volby“. Ta podíl odkázala po své smrti londýnské Dětské klinice Anny Freudové.

Největší část hereččina majetku (75%)  zahrnující i věci osobní potřeby, zdědil herecký pedagog Lee Strasberg, k němuž zřejmě měla Marilyn Monroe v posledních měsících svého života největší důvěru. Lee Strasberg dostal od Marilyn všechny její věci osobní potřeby s tím, „že je rozdá mezi mé přátele, kolegy a ty, jež jsem měla ráda“.